Říčanské rozmanitosti: Jak se v Říčanech slavilo a slaví Boží tělo

Čas kopretin, pivoněk a růží, svěží zeleně na listech a čarokrásných vůní, to je doba vrcholícího jara, do které spadá i slavnost Těla a Krve Páně (lidově Božího těla). Ta je doslova zasypaná květinami.

Římskokatolická církev ji slaví šedesát dní po Velikonoční neděli. Vzhledem k pohyblivému termínu Velikonoc jde o konec května nebo o začátek června. Letos připadá na čtvrtek 8. června. Pamětníci vzpomínají, že ještě několik let po druhé světové válce byly větvemi a květinami vyzdobeny vjezdy do dvorů domů, které lemují náměstí, a v nich stály oltáře se sochami. Věřící se pak u nich v průvodu zastavovali, modlili se a zpívali. Pečlivě připravené oltáře chodili obdivovat i další Říčanští.

Říčanská rodačka Věra Pecháčková, rozená Benešová, se před šesti lety podělila o své vzpomínky pro farní zpravodaj Zvon: „Vždy vzpomínám na dětská léta. Tehdy byly na náměstí oltáře veliké. Nejvíce mě zajímala příprava oltáře u našich sousedů v domě č. 6, u Čechů. Trvala vždy několik dnů. Na dvůr tam bylo přivezeno mnoho květů, hlavně jasmíny. Přijela vždy sestra pana Čecha, Katuška, a ta pilně chystala všechnu tu výzdobu.“ Rostliny potřebovaly zavlažit a v tomto domě to měli dobře vymyšleno. „Ve sklípku měli Čechovi malou studánku s ledovou vodou, a tak připravené květy na oltář zůstaly čerstvé. Oltář byl krásný a my jsme měli radost, že na něm stojí i naše soška Jezulátka, kterou mám dnes já,“ svěřuje se paní Pecháčková a připomíná moment slavnosti, na který se obzvlášť malé dívky velmi těšily: „Při průvodu náměstím jsem jako družička pilně házela z košíčku kvítka. Když jsem byla malá, dělala mi doprovod o devět let starší Danuška Dušková, dcera hodných majitelů domu, ve kterém jsme s rodiči a bratrem Rudou bydleli.“

Komunistický režim Boží tělo z kalendáře téměř vymazal, slavnost se navrátila po sametové revoluci. V Říčanech se pravidelně koná od roku 2010. V kostele sv. Petra a Pavla začíná v 18 hodin večerní mše, následuje průvod po Masarykově náměstí. Také v dnešní době je zvykem, že děvčata nesou košíčky plné okvětních plátků květin, které právě kvetou (například pivoněk a růží), a sypou je na cestu, po které jde průvod věřících. V čele průvodu jde některý z ministrantů s křížem, za ním kněz nese monstranci (ozdobnou prosklenou schránku s proměněnou hostií – Kristovým Tělem). Průvod se modlí a zpívá u několika oltářů rozestavených po náměstí. Stejně jako v minulosti i dnes slavnost uzavírá požehnání v kostele.

Renata Skalošová, Muzeum Říčany