Říčanský odchovanec Miroslav Němeček dobývá Francii a říká: Ragby už mě dobře živí

O jeho sportovní kariéře se rozhodlo ještě před tím, než se narodil. Pochází z Říčan, jeho táta byl dlouholetým reprezentantem. A tak se i Miroslav Němeček mladší „musel“ stát ragbistou. Nelituje. Objevil půlku světa, již 13 let žije v zahraničí a ragby ho i slušně živí. Až skončí s kariérou, vrátí se domů a pomůže svému mateřskému klubu Mountfield Říčany.

Co pro vás znamená, že byste se měl stát teprve čtvrtým Čechem, který si zahraje první francouzskou ligu Top 14?

Vůbec si na to nehraji a je mi jedno, jestli jsem první, čtvrtý, nebo desátý.

Když jste v Říčanech začínal s ragby, snil jste o něčem takovém?

Ano, vždy to byl můj sen, ale nikdy jsem nepočítal s tím, že bych se tam mohl dostat. Když jsem v Říčanech začínal, bylo ragby zcela amatérské. Po roce 1995 se to trochu změnilo a začal jsem uvažovat, že bych to chtěl zkusit v zahraničí profesionálně. Vůbec to nebylo o penězích. V ragby se to pohybuje na desetině toho, co se dá vydělat ve fotbale.

Vy jste se k naplnění takového snu vydal zajímavou cestou přes Nový Zéland, Anglii, Austrálii a Francii. Nešlo to snadněji?

Teď už vím, že bych šel jen po kariéře, volil bych jinou cestu. Šel bych rovnou do Francie a začal od třetí ligy. Tam už se dá vyžít. Jenže já jsem chtěl vidět světa. Na Nový Zéland jsem se dostal vlastně náhodou. Táta tam hrál v roce 1998 s Old Boys. Po turnaji se zpili v hospodě a on jim vyprávěl, že má doma osmnáctiletého ragbistu, který hraje za reprezentaci. A oni: Tak ho pošli na zkoušku. Tak jsem odletěl na Nový Zéland. V prvním týmu jsem neuspěl, ale když už jsem tam byl, tak jsem bojoval. Musel jsem pracovat, takže jsem na farmě dojil krávy a při tom zkoušel ragby. Zůstal jsem tam dva roky a vrátil se do Evropy. A i všechny další štace byly jen díky známostem a doporučení. Až ve Francii jsem se usadil a v Oyonnax začnu šestou sezonu.

Jaké byly začátky v cizině?

Protože jsem samostatný, tak jsem ani neměl problémy. Ne, nebrečel jsem, že chci domů. Ale občas se mi stýskalo. Všechno jsem to vydržel a pak si už zvykl. Po sportovní stránce to byl šok. Zcela jiné tréninky, výrazně vyšší objem. Ale pokud si to člověk „přecvakne“ v hlavě, tak se přizpůsobí. I ragby je o hlavě.

Živí vás ragby?

Teď už ano. Ale dříve to tak nebylo. Peníze jsem začal vydělávat až při angažmá ve Francii. Nejprve kolem 1200 eur měsíčně, plus byt. Ale až v Oyonnaxu to bylo tak, že se z toho dá něco ušetřit. Nebojím se mluvit o penězích. Začínal jsem na minimálním platu 2000 eur, postupem času mi to vystoupalo až na 4500 a po postupu do Top 14 jsem na 6500 eurech, plus bonusy a byt. Takže si nestěžuji, přestože jde o podprůměrný plat v lize.

Až jednou skončíte s aktivní kariérou, vrátíte se do říčanského klubu?

Mám chuť se vrátit. Přestože jsem si v zahraničí zvykl, vždy se těším domů. Rád klubu pomohu a vrátím jim, co do mě zpočátku investovali a co mě naučili. Předat zkušenosti malým ragbistům, aby viděli, že to jde i z Říčan se dostat do zahraničí.

Co chybí českému ragby, aby se posunul výkonnostně výš?

Schopní lidé ve vedení, peníze a kvalitní trenéři. A systém. Je to začarovaný kruh. Bez těch peněz to nepůjde, bez nich chybí třeba trenérské akademie. V žáčcích chodí na ragby třeba 200 dětí, v dorostu kolem stovky, ale když se to láme mezi juniory a seniory, zůstává jich pět. Tam už totiž nejsou tak kvalitní trenéři, kteří by je dokázali posunout. A navíc, když se někdo pokusí něco v českém ragby zlepšit, naráží na ty divné poměry, stávající funkcionáři jsou rádi, že se roky drží na těch svých pozicích a nechtějí se pohnout dopředu. Protože by museli pracovat. Před patnácti roky ten český přístup ještě stačil, ale nyní to ve světě jede na šestku, ale u nás spíš na zpátečku.

(vích)

Miroslav Němeček

Narozen 23. května 1980

Výška 198 centimetrů, váha 112 kilogramů

Manželka Petra, dítě na cestě

Kluby: Mountfield Říčany, Taupiri RFC (Nový Zéland), RFC Bracknell (Anglie), Bordeaux-Begles (Francie), North Eagles (Austrálie), Beaurepaire (Francie), US Oyonnax (Francie).