Říčanský rozhodčí Štuksa ukončil kariéru

Začněme netradičně. Vzpomenete si na zápas, který se vám jako rozhodčímu vyloženě nepovedl a na který byste nejraději zapomněl?

Nikdo není dokonalý. Chybu, i více chyb v utkání, rozhodčí udělá. Může to vypadat jako chvástání, ale nepamatuji si, že bych vyloženě pokazil či hrubě ovlivnil utkání.

A naopak, kdy jste měl ze svého „pískání“ největší radost?

Vždy, když byli oba soupeři spokojení s mým výkonem. Jak vítězové, tak i poražení, a po zápase mi jak hráči, tak i trenéři děkovali. Mnoho i mezinárodních utkání se mi povedlo. Rád vzpomínám na mistrovství světa juniorů 1996 v Itálii, kde jsem byl jako pomezní v semifinále Francie – Jižní Afrika, to pro mě byla čest. Zapomenout nelze ani na divizi A mistrovství Evropy v Tbilisi, kdy jsme v roce 2002 před 20 tisíci diváky pískali tři rozhodčí z Říčan zápas domácí Gruzie proti Nizozemsku. Jako hlavní ho vedl Tomáš Tůma, na čarách jsme byli s Davidem Frydrychem.

Ještě trochu statistiky. Víte, kolik jste odpískal zápasů a na jaké úrovni?

V nejvyšší soutěži, dříve I. liga, a nyní v extralize, 343 utkání. A okolo 70 zápasů pohárových, většinou semifinále či finále.

A kam jste se s ragbyovým „rozhodcováním“ všude podíval?

Pískal jsem i mezinárodně a byl jsem jako rozhodčí na pěti světových šampionátech juniorů. Poznal jsem celou Evropu, ale i Chile, Argentinu či Tunisko.

Zažil jste při svých cestách či zápasech něco skutečně neobvyklého?

Na mistrovství světa juniorů v Itálii v roce 1996 na večeři rozhodčích, což znamenalo dobré jídlo a dobré pití, vymysleli kolegové, že zástupci každého státu musí zazpívat jednu písničku. Já neumím vůbec zpívat a trnul jsem strachy z té ostudy, co přijde. Jelo se podle francouzské abecedy a République tchèque tak byla na konci. A pak mě to napadlo: začal jsem zpívat „Škoda lásky“ a ostatní to za mě odzpívali a byl to velký chorál poté, co „vyvalili sudy“.

Jak to vlastně v ragby funguje mezi rozhodčími a hráči? Je tam respekt? Nebo jste se víc setkal s remcáním či nadávkami?

Řekl bych, že oproti jiným sportům, a zvláště kopané, je v ragby hodně respektu. To se týká hlavně vyspělých ragbyových zemí. Hráči oslovují rozhodčího pane, ale on je během hry oslovuje křestními jmény, když verbálně řídí hru. Samozřejmě i v ragby se remcá a nadává, ale většinou to dělají lidi, kteří neznají pravidla. 

Pojďme ještě kousek dál do historie. Jak jste se dostal k ragby? Měl jste k němu přímou cestu nebo jste volil mezi ním a dalšími sporty?

K ragby mě přivedl otec, který hrál ragby v Říčanech od zrození klubu. Ragby mě chytilo od začátku a jako kluk jsem byl uchvácen, když Říčany hrály s francouzskými či britskými kluby. Dobře jsem vrhal koulí a házel oštěpem, tak mě táta chtěl odvést do Slavie za atletickým trenérem, který mu řekl, že moje výkony jsou velice dobré. Ale nešel jsem. V Říčanech jsem také „plácal“ hokej v dorostu a pak ještě rok za „béčko“ mužů. Ale hokej kolidoval s ragby, a tak jsem toho nechal.

Čím si vás ragby získalo, přitáhlo na celý život?

Je to krásný sport, v němž to, co „rozdáš“, musíš umět i „pochytat, ustát a vydržet“. A pak skvělá parta v mužstvu, kamarádi na celý život, mnoho krásných zážitků. Poznal jsem za více než padesát let okolo ragby mnoho skvělých lidí.

Zažil jste nejlepší léta českého ragby. Co cítíte dnes, kdy už Češi nepatří ke špičce?

Je mi z toho smutno. Důležité je, že přibývá hráčů v přípravkách a žácích, a tak se sesun snad zastaví a po několika letech se snad zlepšíme.

A vidíte či tušíte, jak by se tam ti mladí mohli vrátit?

Musíme na ragby dostat co nejvíce dětí a postupně rozšiřovat hráčskou základnu ve všech kategoriích. To je ale cesta na sedm až deset let a pak se v tom musí stále pokračovat.

Co s ragby „provede“ to, že se v sedmičkové variantě stalo olympijským sportem?

I malé ragbyové země se budou snažit dostat na olympijské hry. Bohužel my jsme „knedlíkový“ národ. Chybí nám výbušnost, perfektní technika, hlavně přihrávky a tvrdé a účinné skládání. Toto nám chybí i v patnáctkovém ragby a zatím máme málo vhodných hráčů pro to sedmičkové.

Jste znám jako jeden z nejlepších českých rozhodčí v historii. Čím jste si ten respekt získal? A kolikrát jste za to dostal ocenění Rozhodčí roku?

Získal jsem si ho svou dobrou výkonností. Když jsem začínal, nebyla to oficiální anketa a vyhlašovalo se pořadí rozhodčích podle hodnocení trenérů. Zde jsem byl první hned ve své úvodní sezoně v nejvyšší soutěži a pak ještě desetkrát. V oficiální anketě Rozhodčí roku mám sedm vítězství.

(vích)