Rozloučení s kinem na Komenského náměstí

V polovině dubna proběhlo symbolické rozloučení s kinem na Komenského náměstí. Na události organizované městem se sešlo kolem tří stovek občanů. Ti měli před naplánovanou demolicí ještě naposledy možnost projít si už dlouho opuštěnou budovu biografu. Mnozí z nich se podívali na místa, kde v minulosti trávili nezapomenutelné filmové večery.

V Říčanech promítalo filmy nejprve bio Sokol na rohu Sokolské a Štefánikovy ulice, a to od začátku dvacátých let 20. století. Budova sloužila také jako divadelní a taneční sál. Za nacistické okupace se kino muselo přejmenovat a neslo název Victoria. Po požáru v roce 1950 se provizorní prostory pro kulturní události našly v restauraci U Kozlů pod nádražím. Už v roce 1951 ale začala výstavba nového objektu, který měl staré kino nahradit.

Biograf na dnešním Komenského náměstí se stavěl podle projektu dodaného Československým státním filmem. Původně se podle tohoto plánu mělo postavit kino v Novém Bydžově, tam ale k jeho stavbě nikdy nedošlo. Projekt se tak 1 : 1 přenesl do říčanských podmínek a ve zmíněném roce začala brigádnická stavba nového kulturního objektu.

Stavba realizovaná převážně dobrovolníky během brigád byla dokončena v roce 1953. Toho roku se kino slavnostně otevřelo 20. února. Při otevření se promítal tehdy nový film Anna proletářka, který vznikl na motivy románu Ivana Olbrachta, představitele socialistického realismu. Podle dobových zpráv se prý „promítalo pouze pro nejlepší pracovníky a veřejné činitele“. Někteří pamětníci ale říkají, že na promítání byli spíše z donucení.

Kino nepřetržitě fungovalo po celou dobu státního socialismu. Jiří Černohorský (narozen 1941), který se účastnil i prvního promítání Anny proletářky, se před časem Muzeu Říčany svěřil: „Pokud se na něco stály fronty před kinem, byly to filmy francouzské, potom filmy italské, třeba italský neorealismus, filmy americké, pokud se sem některé dostaly, což bylo vzácné. To museli komunisti zdůvodnit, že je to buď ostrá kritika západní společnosti, nebo to byl film, který mohl ideologicky posloužit. My jsme za tím ovšem viděli ty správné příběhy.“

V roce 1989 proběhla revitalizace budovy kina na Komenského náměstí. Zachovalo se nám několik konceptů, podle kterých byla rekonstrukce vnitřních prostor provedena. Od devadesátých let ale začal význam kina upadat. Neubránilo se konkurenci nových pražských multikin a čekal ho osud, který se nevyhnul desítkám dalších českých maloměstských kin, která po revoluci zanikla. V kině se promítalo do roku 2006, kdy byly ukončeny veškeré poslední snahy o jeho zachování. Promítací technika a vybavení kina bylo odstěhováno, budova částečně sloužila jako sklad nepotřebného nábytku a kino začalo chřadnout a chátrat. Povětrnostní vlivy a absence údržby nakonec vyústily v havarijní stav biografu. To vedlo k rozhodnutí o odstranění budovy. V budoucnu by ji měla nahradit multifunkční nízkoenergetická budova, která má sloužit říčanské základní umělecké škole a rozvoji místní kultury.

Radek Holodňák, Muzeum Říčany