Sídliště na skále

30. 4. 2026

Jeden z nejvýraznějších symbolů urbanismu druhé poloviny 20. století dorazil do Říčan už v letech 1973–1974. Od té doby má naše město své dva „mrakodrapy“ na Komenského náměstí. Plány na druhé říčanské sídliště vznikly rovněž v sedmdesátých letech v rámci Železniční bytové výstavby; první přitom vyrostlo nedaleko Olivovny. Tato organizace byla zároveň generálním dodavatelem stavby a část bytů měla být alokována pro potřeby jejích zaměstnanců. Není bez zajímavosti, že řada z nich se nakonec nastěhovala do tehdy vznikajícího sídliště Rohožník v Újezdu nad Lesy. Na jaře roku 1981 stavitelé poprvé kopli do země a bytové domy vyrostly – na tehdejší i dnešní poměry – v rekordně krátkém čase. Stavba nesla název Říčany 150.

První fotografie nás zavádí do léta 1985, kdy se začala řešit etapa výstavby v ulici Marie Pujmanové. V oněch místech také stojí dobový fotograf a dívá se na již dostavenou část sídliště Na Kavčí skále (samotné plány obsahují historický název Na Kavčích horách). Plánovači i stavitel důsledně ctili původní ráz krajiny, a i proto jsou domy pouze nízkopodlažní se třemi obytnými patry. V každém se nacházeji byty tří kategorií: 4+1 (cca 74 m²), 3+1 (cca 66 m²) a 1+1+kk (cca 46 m²). Tomuto členění se říkalo „pražská varianta“.

Už v roce 1983 proběhla kolaudace prvních 81 bytů. Zbytek z celkových 243 jednotek (původní plán byl na 236 bytů) v deseti domech v ulicích Čapkova, Poláčkova, Vančurova, Domažlická a Na Kavčí skále byl dokončen v roce 1985.

Na snímku v průhledu mezi stromy vidíte jeden z paneláku na Komenského náměstí. Vlevo je domek, který na místě stojí dodnes, vpravo bytovky v ulici Na Kavčí skále. Mimochodem, název místa přesně odpovídá podloží, na které stavaři narazili. Původně zde byl opukový nebo břidlicový lom a později skládka mimo jiné koženkového odpadu z jednoho z říčanských výrobních družstev.

Nepořádek bylo nejprve nutné odtěžit. Končil v dalším lomu, dodnes zvaném Na Fabiáně. Pokud někdy zavítáte na stezku Pohodovým údolím pod Mlýnským rybníkem, tak vězte, že právě zde si dnešní padesátníci z okolí hráli na „překrásné“ skládce odpadu. Následně museli stavebníci rozlámat skálu v podzemí a odtěžit tuny zeminy.

Celkem se ze stavby z budoucí ulice Marie Pujmanové vyvezlo 37 000 kubíků skály a zeminy. Ta se transportovala na místo později zamýšlené stavby věznice v Kolovratské ulici. Na lámací a další těžké práce stavitelé používali spolehlivé stroje dnes už neexistující norské firmy Broyt. Samotné přesuny hmot obstaraly vozy domácí výroby, Tatra a Liaz, jak vidíte na snímku z pohledu ulice Na Kavčí skále (v pozadí je zahrada bývalé vily Gajdovka).

Kvůli obtížnému podloží část domů stojí na pilotech a v některých místech až na šest metrů vysokých základových pasech. Teprve na nich jsou základy stavby, jejichž betonáž vidíte na snímku. Celkem bylo v ulici Marie Pujmanové používáno 14 míchaček. Od nich vždy kolem 30 lidí vozilo v kolečkách celý den beton po rampě do beton-pumpy (obojí na snímku). Teprve ta jej dlouhým ramenem distribuovala na jednotlivá pracoviště.

Betonování základů z pohledu ulice Na Kavčí skále z balkonu jednoho z už dokončených bytů. Zatímco Kavčí skála byla třípatrová (dnes díky dostavbám má o jedno patro více), dlouhá bytovka Marie Pujmanové 1755 mohla být díky stoupajícímu terénu čtyřpatrová (dnes má také o patro více). V nultém přízemním patře jsou garáže. Na fotografii vidíte opět betonáž základů a naproti ulici Pivoňková. Vpravo dnes stojí Domov Pod Kavčí Skálou.

Pokračování příště.

Jan Kužník s výraznou pomocí Drahoslava Šťastného
(tehdejšího vedoucího stavby v ulici Marie Pujmanové)

Snímky: archiv Drahoslava Šťastného a SBD Říčany