Skauti jsou v Říčanech 100 let

24. 4. 2026

Na první pohled celá stovka. Historické okolnosti však tuto kontinuitu opakovaně přerušily a v Říčanech ji zkrátily na pouhých 57 let. Junák svými ideály i mezinárodním propojením zásadně vadil totalitním režimům – nacistickému i komunistickému. Trojí zákaz činnosti (1940–1945 nacisty, 1950–1967 a 1970–1989 komunisty) tak vytvořil jednotlivé kapitoly našeho příběhu. O síle myšlenek, na nichž skauting stojí, svědčí, že i během krátkých období obnovy se vždy podařilo předat „základy junáctví“ dalším generacím.

Kapitola první: pěkně od začátku (1926–1940) 

Nutno konstatovat, že toto období je doloženo dokumentačně skromně. První zmínka v Knize spolků Okresního úřadu Říčany je z 28. 7. 1926 – Obec Junáků Volnosti. Na táborové základně Junáků volnosti v Novém Městě na Moravě uspořádali dva tábory (1934–35) pod vedením Václava Brunclíka. Jeho mladší syn Zdeněk, poslední žijící pamětník (95 let), nám předal nejen svoje vzpomínky, ale i unikátní snímky (fotografické skleněné desky). Dne 17. 5. 1936 byl v Říčanech uspořádán, pod vedením Bohuslava Marka, Sněm pražské župy Junáků volnosti. Přijelo 365 vlčat, junáků a junaček. Sněmovalo se v táboře postaveném na Srnčím paloučku. Tento kus louky obklopený lesem (za tratí při cestě lesem do Světic) dostali skauti darem od majitele Thomayerova zahradnictví. Ve dnech 13. a 14. 9. 1937 zde proběhlo loučení s létem v rámci Okrskového sjezdu (svolal okrskový velitel br. Pěkný) a stanovali zde mnichovičtí skauti. Ještě před rozpuštěním Junáka v roce 1940 zde byl pořádán poslední tábor. Ve spojitosti s Junáky volnosti se objevují jména poválečných obnovitelů skautingu: Miluše Kolářová, Ludvík a Jiří Froschovi, Jaroslav Koubek nebo Vladislav Novotný. Klubovnu skauti neměli a scházeli se v podnájmu školy. 

V tomto období existovalo souběžně více skautských organizací, proto se objevují razítka organizací: I. kmen československých skautů socialistů v Říčanech a 16. kmen Chodský Č. O. J. V. v Říčanech. Na střelnici pod školou na náměstí se scházel oddíl pod vedením duchovního Dp. Bareše, tedy s náboženským zaměřením. Po zákazu Junáka se sdružovali někteří jako ministranti pod vedením Dp. Jaroslava Feixe. 

Kapitola druhá: pokračujeme po válce (1945–1950) 

Ve čtvrtek 24. května 1945, tedy čtrnáct dní po revoluci, svolal Ludvík Frosch (Ulan) bývalé členy Junáka, aby obnovili činnost. Pod jeho vedením vzniklo středisko o sedmi oddílech, včetně dvou oddílů s náboženskou výchovou. Chlapecký oddíl, vedený br. Tomáškem, tak navázal na předválečnou činnost. 

Během několika prvních týdnů se počet členů střediska vyšplhal na téměř čtyři sta. V Radošovicích vznikly také dva oddíly, které vedli Jiří Čermák (Jir) společně s Antonínem Opatrným a Lída Čermáková společně se Zdenou Opatrnou Markovou. Říčanští a radošovičtí skauti se do roku 1950 nesloučili. 

V roce 1946 se připojily dva oddíly z Kolovrat. Pro představu: říčanský okrsek (vedoucí br. Pěkný) v poválečném období zahrnoval Chodov, Kolovraty, Mnichovice, Pacov, Petrovice, Radošovice, Senohraby, Stránčice, Újezd nad Lesy a Uhříněves. 

Materiální začátky byly skromné. Br. Koubek vyzvedl zbytek předválečného inventáře Junáka na četnické stanici, např. 1 stan, 2 slamníky, 2 kotlíky s pokličkou, 1 sekerku, 2 polní lopatky, 10 píšťalek, vývěsní skříňku atd. Schůzky se konaly po různu – v šatnách na Sokolském hřišti (Sokoláku), v přístavku na dvoře u Froschů, v klubovně nově vzniklého Československého svazu mládeže (ČSM), na střelnici pod školou, v železničním vagónu u nádraží a také v propůjčeném zahradním domku v Radošovicích. Činnost skautů byla od začátku bohatá. 

Rok 1945 přinesl dvoudenní tábor na Srnčím paloučku a také pomoc při žních ve Zděradech a v Orlických horách (Ohnišov). Zároveň se objevily první výtky vůči Junáku ze strany ČSM – junáci se prý oblékali jako Hitlerjugend. Vedení střediska tato obvinění důrazně odmítlo. 

Roku 1946 se vedoucím střediska stal Jiří Alexander (Pimon). Na oblastní jamboree ve Staré Boleslavi se vydali naši skauti tam i zpět pěšky. Závodní družina pokazila signalizaci vlajkami a propadla – asi byli cestou unavení. Úspěšnější bylo pořádání táborů – 3. odd. vlčat společně s Radošovickými junáky v Borovsku na Želivce a 1. odd. skautů na žních v Ktiši na Šumavě. Tam bylo nutno se po odsunu Němců postarat o opuštěný dobytek. Okres Říčany svěřil tento úkol skautům jako brigádu. Br. Jiří Frosch tábor po několika dnech zrušil pro neshody s národním správcem statku se slovy „za práci ani pořádné jídlo“. Zcela bez prostředků vyrazil oddíl zpět do Říčan, nejmladší členi byli domů vysláni stopem. Pamětník br. Kočí uvádí: „Vždy večer jsme se utábořili u bramborového pole, nakopali pár brambor a poslali toho nejhůře vypadajícího z nás do vesnice vyprosit trochu mléka a kousek másla do kaše.“ Cestou prý stačili navštívit i zámek Hluboká nad Vltavou. K radosti rodičů po týdnu dorazili do Říčan. 

Z deníku šestnáctileté skautky Heleny Čermákové se pak dovídáme, že skautky byly na žňovém táboře ve Vizovicích na Moravě. Unikátní akcí toho léta byla cesta skautů, pod vedením br. Frosche, na Slovensko do Demänovských jeskyní. Na kolech jeli týden tam a týden zpět. Br. Brunclík vzpomíná, že tou dobou táhli přes Slovensko banderovci. Jednou v noci, když opět spali pod širákem, zaslechli dokonce pochod a řinčení zbraní. Méně nebezpečná se zdála dvoudenní výprava vlčat v září toho roku. Při nácviku signalizace v hlubokém lese však br. Votrubovi skočila srnka za krk. Dne 25. srpna toho roku byl oficiálně přijat doposud užívaný název našeho střediska Lípa. 

Roku 1948 se konal I. reprezentační ples u „Kozlů“, a to s velkým ohlasem. Šlo o poslední prezentaci naší organizace před veřejností. Účastnili se také skauti z Uhříněvsi, Mnichovic a Stránčic. Uskutečnil se poslední tábor chlapeckého oddílu v Orlických horách. Došlo k postupnému úbytku členů a rušení oddílů vlivem vnějších okolností. Junák se stal součástí ČSM a mohli v něm být pouze členové do 15 let. 

Rok 1949 je labutí písní Junáka. V klubovně „ve vagonu“ se sešla vlčata pod vedením s. Boučkové. Nebyla na to sama. Mezi pomocníky byli např. br. Pánek, br. Jakubec nebo s. Čermáková. Pracovali do konce roku – úplného zákazu a likvidace naší organizace. 

 

Pokračování příště – Mirko Veselý (Balú)