Slovo úvodem, březen 2020

Iva Mašková,

učitelka českého jazyka a literatury, vedoucí čtenářského klubu „Po škole s knihou“ a Klubu mladého diváka
na 2. ZŠ Bezručova Říčany

Milí spoluobčané,

březen je už tradičně spojován s Měsícem knihy, kdy se v knihovnách a knihkupectvích konají více než jindy akce na podporu čtenářství. A mě napadá otázka, zda ve světě vizuálních a elektronických médií má tištěná kniha šanci přežít, nebo už je pro mladou generaci čtení knih nezajímavou, až archeologicky starou činností typu háčkování?

Učím na základní škole, a tak jsem se na to zeptala svých žáků. Někteří přiznávají, že moc nečtou, protože je čtení nebaví. „Knihy jsou moc dlouhé, já si radši pustím film,“ zhodnotil situaci žák deváté třídy a další bez dlouhého váhání dodal: „Já na čtení nemám čas.“ Velká část studentů si ale důvod pro čtení najde. Cituji některé z nich: „Čtení je jako odejít na chvíli do jiného světa. Světa, kde problémy buď nejsou, nebo jsou tak velké, že sama zapomenu na ty svoje…“; „Vždycky se těším, že v knize můžu být někým jiným…“; „Čtu hlavně proto, že žít jeden život je někdy nuda, díky knihám prožívám další a další příběhy…“.

Možná že vůně a kouzlo tištěných knih bude jednou nostalgickou vzpomínkou, stejně jako gramofonové desky dnes, kdy si můžeme pouštět hudbu ze Spotify. Koneckonců i čtečka má své výhody. Zkuste nacpat pět dílů Pána prstenů do kabelky. Myslím, že důležitější než forma je obsah. Dobrý příběh nás dojme, potěší, nebo naopak rozčílí, nadzvedne ze židle, zkrátka něco s námi udělá. Příběhy potřebujeme. V knihách můžeme všechno: vyzkoušet si roli detektiva, znovu se zamilovat, projít se středověkými uličkami nebo naopak nahlédnout do budoucnosti. Věřím, že dobré knihy rozvíjejí velké myšlenky a obohacují nás způsobem, jaký blogy a tweety prostě nemohou nahradit. Zajímavě to shrnula jedna žákyně: „Četba rozvíjí naše myšlení, představivost a slovní zásobu a upřímně si myslím, že lidé, kteří čtou, jsou chytřejší. Problém je, že někteří lidé jsou líní a neumějí se v dnešní době zastavit.“

S obavami sleduji diskusi o tom, zda částí státní maturity z ČJ a literatury zůstane ústní zkouška, tedy interpretace literárního textu na základě vlastní četby, nebo jestli budou maturanti psát pouze didaktický test. Pokud totiž poslanci hlasováním zruší ústní část zkoušení, „znalost“ literatury se smrskne na přehled literárních směrů a telefonický seznam autorů a jejich děl, který se stačí „našprtat“, aby maturant u písemné zkoušky uspěl. Aniž by přečetl jedinou knihu! Můžeme se o vývoji literatury učit, ale mnohem důležitější je literaturu číst.

V našem školním čtenářském klubu se každé úterní odpoledne setkávám se skupinou žáků z 8. a 9. tříd. Chodí sem v době svého volna, přitom by místo společného čtení a diskutování o knihách mohli trávit čas na sociálních sítích nebo sledováním dalšího dílu seriálu „Průměrňákovi“. I díky těmto setkáním věřím, že apokalyptický scénář o světě bez knih můžeme ještě na nějakou dobu nechat nedopsaný.

Milí spolučtenáři, přeji vám – nejen v měsíci březnu – mnoho radosti ze čtení.