Slovo úvodem

 NOVÉ   1. 12. 2019

Karel Fáber,

kazatel Sboru Církve bratrské
v Říčanech 

 

Vážení spoluobčané,

je krátce po oslavách 30. výročí sametové revoluce a právě začíná advent. Se sametovou revolucí přišla svoboda do naší vlasti a do našich životů. Slovo advent znamená příchod a já bych se s vámi chtěl podělit o několik myšlenek, které adventní dobu a vyhlížení svobody propojují.

Advent je dobou očekávání příchodu Mesiáše. Židé po staletí čekali (a vlastně stále čekají) na Bohem seslaného zachránce, který obnoví slávu izraelského království. Čekali mocného krále, který vyžene všechny utlačovatele a přinese svobodu politickou, ale i svobodu a naplnění ve vztahu k Bohu. Křesťané vyznávají a právě o Vánocích si připomínají, že toto očekávání bylo naplněno v Ježíši Kristu. Připomínáme si tedy, že Ježíš přišel jako dar od Boha pro naši záchranu a zároveň, že ještě jednou přijde na konci časů jako Král.

Židé na přelomu letopočtu, kdy se Ježíš narodil, prožívali období nesvobody. Trpěli pod římskou okupací, v důsledku čehož měli omezenou osobní i náboženskou svobodu. To je podobné se situací v naší zemi před 17. listopadem 1989. Svoboda je velice široký pojem a každý si pod tím může představit něco jiného. Pro Ježíše a lidi v té době svoboda znamenala život podle Božího slova a pravdy. Ježíš řekl: „Zůstanete-li v mém slovu, jste opravdu mými učedníky. Poznáte pravdu a pravda vás učiní svobodnými.“ (Bible, Jan 8, 31) Pro mnoho lidí, zvlášť v našich podmínkách, svoboda znamená dělat si, co chci. Pro jiné znamená příležitost žít podle pravidel, pro která se sami rozhodli. V Bibli čteme toto slovo: „Vy jste byli povoláni ke svobodě. Jen nemějte svobodu za příležitost k prosazování sebe, ale služte v lásce jedni druhým.“ (Bible, Galatským 5, 13)

Byli jsme povoláni ke svobodě, což je jednak radostný důsledek příchodu Ježíše Krista a pro nás to je také důsledek vzešlý ze sametové revoluce. Svoboda ovšem nepřináší jen výhody, ale je úzce spojená se zodpovědností a nesením důsledků našich rozhodnutí.

Co jsme s naší svobodou udělali? Využili jsme ji k tomu, abychom si dělali, co chceme, bez ohledu na druhé? Nebo k tomu, abychom mohli žít ve světě podle pravidel, která přinášejí prospěch nejen nám, ale i druhým? Je pro nás svoboda omluvou pro naše sobectví a bezohlednost? Nebo je pro nás prostorem a příležitostí hledat dobro a štěstí nejen pro nás, ale i pro naše bližní?

Na Ježíšovo narození a na sametovou revoluci se můžeme dívat jako na události z dávné historie. Také se můžeme zamyslet nad tím, jaké mají obě události v našich životech důsledky. Ježíš svým životem a smrtí ovlivnil tolik lidí, že vlastně i náš kalendář svým letopočtem odkazuje na Jeho narození. Stejně tak svobodu získanou na konci roku 1989 prožíváme na vlastní kůži. Co to pro nás ale znamená? Co to přineslo do našich životů? Využili jsme obě tyto události, abychom byli vnitřně svobodní? Máme odvahu hledat nejen svobodu politickou, ale i svobodu od našeho sobectví, nenávisti, od nezdravé závislosti na druhých lidech, od zneužívání postavení, neodpuštění, závislosti na prožitcích atp.?

Vánoce jsou svátky klidu a míru právě proto, že Ježíš nám nabízí osvobození od sobectví. Místo toho nabízí lásku, která přináší požehnání druhým a také nám samotným. Přeji vám, abyste něco z té svobody mohli o těchto Vánocích prožít, a pokud budete mít odvahu, můžete požádat Ježíše Krista, aby vám s tím pomohl.

 

„Ježíš řekl: Duch Hospodinův jest nade mnou; proto mne pomazal, abych přinesl chudým radostnou zvěst; poslal mne, abych vyhlásil zajatcům propuštění a slepým navrácení zraku, abych propustil zdeptané na svobodu, abych vyhlásil léto milosti Hospodinovy.“ (Bible, Lukáš 4, 18)

Redakční systém i-servis

(c) Mediální a komunikační servis Říčany, o.p.s. 2019 Všechna práva vyhrazena