Slunovrat ve Whitstable

S městem Whitstable mají Říčany čilé styky již dvacet let a přátelé z obou stran se navštěvují na různých setkáních. Letos tedy padla volba na říčanskou jazzovou kapelu Jazzmazec se zpěvačkou Terezou Bergmanovou. Radnice nám poskytla pěknou dodávku a den před slunovratem jsme brzy ráno vyrazili na dlouhou cestu přes půl Evropy.

Anglie nás přivítala sluncem

Po patnácti hodinách nás uvítaly bílé útesy doverské na lodním trajektu, kde jsme stihli vypít dvě anglická piva. Jako zázrakem se nad mořem počasí vyjasnilo a my najeli z lodi do levého pruhu. Whitstable je z Doveru asi 50 km a po půlhodince naše dodávka zaparkovala u hezké vilky, kde bylo setkání s našimi hostiteli. Ti si rozebrali posádku do svých domovů a bylo to… Jsme v UK.

Přiznám se, že v Anglii jsem byl poprvé a moc se těšil. Zážitky okamžitě nastoupily.

Nevím, jak probíhalo u spoluhráčů ubytování a seznamování, ale mne si odchytla hlavní organizátorka Gillian Michael a po příjezdu asi v deset večer (pardon o hodinu

méně – na lodi se nám předběhly hodinky) do hezkého bungalovu, manžel John hned otevřel láhve teplého piva. No – jiný kraj jiný mrav :-). Ráno po snídani jsem vyrazil k asi půl kilometru vzdálenému moři, kde v devět hodin běhali po břehu sportem nadaní jedinci. Pak mě Gillian odvezla na nádhernou rozlehlou zahradu vikářství a stavěli jsme s Johnem stanové přístřešky pro nadcházejíci jazzový piknik. Ostatní členové kapely brzy dorazili a za dvě hodiny se zahrada naplnila hosty a vše mohlo začít. Kromě nás ještě dánská kapela Nielsen Swingtime a velký smíšený pěvecký sbor z Francie. Hezké odpoledne a pak večer v kulturním centru společná večeře fish and chips a klasické teplé plechovkové pivo.

Hráli jsme v přístavní restauraci

Druhý den v neděli po typicky anglické snídani báječné počasí a kouzelné chvíle, strávené v malebném přístavu, courání po pláži po odlivu, sbírání mušlí a všudypřítomní rackové. Kolem druhé hodiny po obědě koncert v přístavní zahradní restauraci nacpané hosty a deset metrů od břehu moře – prostě paráda. Vystřídaly se tady čtyři kapely, včetně dvou domácích, a náš bubeník Radek zaskočil u Nielsen Swingtime, protože jejich už byl dávno v Dánsku. Po koncertě večer skvělá párty u Gillian na zahradě, kde už jsem byl opravdu v náladě. S Johnem jsme vyprazdňovali flašku námořního navigačního rumu (vol. 65), takže než přišli hosté, byla ve vzduchu atmosféra anglicko-českého humoru. Zajímavé, že dost podobného. No, nakonec jsme měli s Johnem stejné zahradní mokasíny, takže jak jinak...

Na závěr párty jam session a po tanečku s hostitelkou jsem asi ve dvě ulehl. Ráno v pondělí velká bolavá hlava.Ale museli jsme vyrazit a zamávat Doveru – cesta dlouhá.

Tři anglické slunečné dny pominuly – četl jsem, že v Anglii je za celý rok tři dny hezky. Tak jsme je vychytali… Pak už jen pršelo :-) Shrnuto – milí lidé, úžasní hostitelé, malebný venkov, klid, moře, rackové, fish and chips, teplé pivo, muzika, humor a dlouhá cesta.

Good bye UK. Zase někdy příště!!

Luboš Malý, Jazzmazec, kytara