Sršeň obecná

(Vespa crabro)

Sršeň obecná je největším zástupcem blanokřídlého hmyzu, který můžeme na Říčansku potkat. Navzdory své pověsti není nebezpečná.

Většina z asi dvaceti druhů sršní je rozšířena v jižní a jihovýchodní Asii. Sršeň obecná je původní v mírných oblastech Evropy a Asie, byla zavlečena i do Severní Ameriky. U nás žije hlavně v lesích, převážně v doubravách a lužních lesích, ale přizpůsobila se také životu v blízkosti lidí.

Díky své velikosti, kdy královna dorůstá až 3,5 cm a dělnice kolem 2,5 cm, budí respekt. Naštěstí má jed několikanásobně slabší než včela medonosná. To ale neznamená, že by bodnutí nebolelo, naopak je kvůli obsahu acetylcholinu nepříjemné.

Sršně žijí v koloniích založených jedinou královnou. Pouze královna přezimuje a na přelomu dubna a května začne stavět první plástev z papíroviny – slinami spojeného rozkousaného dřeva. Snese vajíčka, a dokud nedospěje dostatek dělnic, sama se stará o larvy. Dělnice pak pečují o další potomstvo. Hnízda jsou nejčastěji umístěna v dutinách stromů, někdy na půdách, výjimečně v zemi.

Rekordní hnízda mohou na vrcholu růstu v polovině září měřit až 80 cm a pojmout okolo 1700 jedinců (vajíčka, larvy, kukly a dospělci), z nichž je asi 900 dělnic. Obvykle jsou ale hnízda menší, mívají kolem 190 dělnic. Vzdušná papírovina, složená ze tří až čtyř vrstev, izoluje a chrání plástve s larvami. Během letních veder sršně zapínají klimatizaci – dělnice přinášejí vodu a zvlhčují hnízdo. Máváním křídel pak zvyšují odpar, a tím udržují teplotu na optimálních 29–33 °C.

Koncem léta se v hnízdě vyvíjejí nové královny a samci. Opouštějí kolonii a páří se. Mladé královny pak hledají úkryt k přezimování, často v tlejícím dřevě. Na jaře vylézají, aby založily novou kolonii. Všechny dělnice a samci hynou se začátkem chladného počasí.

Dospělé sršně se živí nektarem, sladkým ovocem, medovicí (sladké výměšky mšic) a mízou stromů. Larvy jsou masožravé. Dělnice loví hmyz a krmí larvy nažvýkanými kousky much, ovádů, komárů, vos atd. Společenstva sršně obecné se v různých oblastech světa někdy specializují a přednostně loví konkrétní hmyz. Od much přes včely nebo cikády až po vážky. Průměrná kolonie spotřebuje denně kolem 1 kg hmyzí kořisti.

Pro člověka je sršeň obecná mírumilovný soused. Obranný útok vyvolá pouze přímé ohrožení hnízda. O odstranění hnízda specialistou můžeme uvažovat jen v případě, když je postaveno na frekventovaném místě. Sršeň, která náhodně zabloudí k nám do pokoje, nemusíme hned zabíjet. Pro bezpečný odchyt a vypuštění ven stačí sklenice a papír.

Novodobé nebezpečí představuje invaze sršně asijské (Vespa velutina), která se do Evropy dostala v roce 2004 s lodním nákladem vyloženým ve francouzském Bordeaux. Postupně se šíří, v Česku byla zaznamenána v roce 2023 v Plzni, loni pak u Opavy. Na rozdíl od naší sršně je agresivnější, tvoří početnější kolonie a často plení včelí úly. Její hnízda je nutné likvidovat.

Nenechte se zmást poplašnými zprávami o sršni mandarínské (Vespa mandarinia). Ve své asijské domovině je sice nebezpečná, ale v Evropě včetně České republiky se nevyskytuje.

Jakub Halaš