Stavitel Josef Větrovec

Jeho jméno dodnes Říčanští vyslovují se směsí obdivu a údivu. Město proměnily kolonie Větrovcových domků a přístup k bydlení pak heslo, které se objevovalo v reklamních prospektech jeho stavební firmy. Totiž že každá rodina má mít svůj vlastní rodinný domek.

Josef Větrovec se narodil 2. prosince 1889 v Psárech do rolnické rodiny Antonína Větrovce a jeho druhé manželky Anny rozené Dvořáčkové. Dohromady jich bylo čtrnáct sourozenců. Dospělosti se ovšem dožila jen polovina. Nejmladší bratr se ujal hospodářství a ostatní se vyučili. Josef se učil od čtrnácti let zedníkem a pak odešel na střední průmyslovou školu do Prahy.

Voják, cestmistr, novomanžel

Po studiích následovaly tři roky na vojně u ženistů. Když vypukla první světová válka, Josef Větrovec narukoval a ve válečných letech se věnoval například stavění mostů. Ani jemu se nevyhnuly válečné útrapy. Onemocněl tyfem, s jehož následky se pak potýkal až do konce života. Po válce se stal okresním cestmistrem města Říčany. Šéfoval tedy cestářům, kteří se starali o stav silnic. Tehdy se také oženil. Vzal si o šest let mladší učitelku Elišku Hübnerovou z Hané, z Tovačova, dceru přerovského železničáře. Svatba se konala 17. února 1920 v Tovačově. Povinné trojí ohlášky se četly i v říčanském kostele. Novomanželé Větrovcovi bydleli v budově dnešní nové radnice, v dalších letech do rodiny přibyly dcery Květa a Ljuba. Milovník fotbalu Josef však prý původně toužil po deseti klucích.

Úspěch stavebního podniku

Ještě než opustil místo cestmistra a začal v roce 1924 podnikat, složil úspěšně v únoru 1922 mistrovské zednické zkoušky. Stavební kancelář si otevřel v nové vilce v Rašínově ulici (dnes Politických vězňů). Podle slov Dalibora Hofty, autora vzpomínek na prvorepublikové Říčany, „začal vyrábět cementové zboží, opravovat a stavět sedlákům chlívky“ a až poté se pustil do stavby domků. Díky osobní skromnosti, usilovnosti a férovosti se postupně vypracoval do pozice „říčanského Bati“, jak ho označuje Hofta ve svých memoárech. Úspěšné podnikání potvrzovala právě také výstavba jeho nového rodinného domu, který přizpůsobil rodině a samozřejmě i práci. Nechyběla na něm viditelná reklama STAVBY – J. VĚTROVEC. V podniku byla zaměstnána celá rodina. Manželka měla na starosti finance, a když dorostly dcery, věnovaly se administrativě, rozpočtům a drobným projektovým pracím. Mezi Větrovcovými spolupracovníky byli také stavební asistent Schejbal, polír Maňas a účetní Suchánek. Pan stavitel si byl dobře vědom toho, že za úspěchem jeho podniku nestojí pouze on, ale celá řada profesí včetně stavebních dělníků a různých řemeslníků. Spolupracoval s mnoha místními živnostníky, například s truhlářstvím Jindřicha Hofty, zámečnictvím Jana Chejny, malířstvím Josefa Churáčka, čalounictvím B. Kudláčka nebo instalatérstvím Františka Váchala.

Majitel lomu i cihelny

Potenciální zákazníky získával pomocí inzerce. Nabízel praktické řešení staveb, solidnost a nejnižší ceny. Byl schopen toho dostát, protože vlastnil lom na kámen (Vojkov, Srbín, Kolovraty) pískovnu (Tehovec a Srbín), cihelnu v Roklanské ulici, tesárnu i povoznictví se stájemi. Díky tomu byly jeho domy a vilky stavěné na klíč přístupné široké veřejnosti a mohlo být naplněno heslo „Každá rodina má míti svůj vlastní rodinný domek“. Za nejlevnější část dvojdomku s malou zahradou zaplatil zájemce 25 000 korun. V případě, že nedisponoval finanční hotovostí, byla mu zařízena půjčka od Okresní záložny v Říčanech, za níž ručil stavitel domu. Jen v jediném případě nastal problém s placením.

Uvedená cihelna nevznikla na zelené louce. Její historie na daném místě se začala psát už v polovině devadesátých let 19. století. Josef Větrovec jako majitel vstoupil na scénu před rokem 1930, kdy požádal úřad o přemístění stávající cihlářské pece v rámci pozemku o desítky metrů. Aby cihelnu bylo možné využívat, bylo potřeba přistoupit k dalším úpravám.

Kolonie typových domků a solitérní stavby

Josef Větrovec za pouhých deset let vystavěl na tři sta domů, vil a dalších budov. Opravoval nebo přestavoval starší objekty. Proměnil zdejší krajinu koloniemi domků U Lesa, v Olivově ulici, pod říčanským hradem, ale také v Kolovratech. Na říčanském hřbitově vystavěl hřbitovní domek, podílel se na opravě kostela sv. Václava v Jažlovicích, kde obstaral veškerou zednickou práci, vystavěl letní verandu restaurace pod nádražím (dnes U Kozlů). Výraznou stavbou se stal obchodní dům Václava Horníka (dnešní Široká 16/6), dům Okresní záložny na náměstí (dnešní Reklamní centrum) nebo továrna na nábytek Jindřicha Hofty nedaleko křižovatky dnešních ulic Široká a Jizerská. Podle dodaného plánu vystavěl i nadčasovou vilu Aloise Tíska ve Fibichově ulici. Úspěšný podnik zasáhlo propuknutí druhé světové války. Stavební práce se ve Větrovcově firmě zastavily v roce 1940.

Kdo byl Josef Větrovec

Dalibor Hofta popsal Josefa Větrovce jako silnějšího člověka v koženém ošoupaném kabátě. Několikrát denně jezdil kontrolovat stavby svou dvouválcovou Tatrou 11. Ve volném čase se zapojil do místního Sokola. Vlastními silami zajišťoval ledovou plochu pro bruslení dětí na sokolském hřišti. Angažoval se ve fotbale, i když ho sám nehrál. Zastával funkci předsedy Sportovního klubu Říčany (S. K. Říčany). Také rád maloval, hrál šachy nebo poslouchal gramofon. Dcera Ljuba na svého tatínka zavzpomínala: „On, který se v životě ani piva nenapil, ani cigaretu nevykouřil“, zemřel na onemocnění jater (antymonyózu). Jednalo se o následek nemoci z války. Stalo se tak 2. července 1943. Pochován je na místním hřbitově. Je až neuvěřitelné, co odhodlání, láska k profesi, skromnost a vytrvalost dokáže. Inspirujme se životem Josefa Větrovce a věřme, že dobře investovaná energie růže přináší.

Šárka Vydrařová

Jako zdroj informací pro tento text byly využity písemné vzpomínky dcer z 6. 6. 1994 a z 9. 9. 2004; dokumenty ze Sbírky Muzea Říčany; kniha Neobyčejní občané aneb Postavy z říčanských ulic a domů od Dalibora Hofty; titul Když jel do Prahy první vlak autorů Jana Kužníka, Renaty Skalošové a Radka Holodňáka, podklady ze Stavebního úřadu v Říčanech, veřejně přístupné on-line matriky.