Stromy kolem nás 98

Jasmín nahokvětý - Jasminum nudiflorum

Jasmín nahokvětý je zdánlivě popletený. Kvete totiž přesně v době, kdy mají naše rostliny období vegetačního klidu.

Kolem 200 druhů jasmínů roste hlavně v tropickém a subtropickém pásu Asie, Oceánie a Austrálie.

Jasmín nahokvětý pochází z Tibetu a západočínských provincií od Kan-su po Jün-nan, kde roste v horských roklích a na křovinatých svazích až do výšky 4 500 m. n. m.

Do Evropy se dostal v polovině 19. století. I když je to nejotužilejší druh jasmínu, není odolný vůči silnějším mrazům. Proto je vhodné vysazovat ho především na slunné a chráněné polohy.

Opadavý, metlovitě větvený keř má hranaté větévky zelené barvy. Díky poléhavým výhonkům je rostlinu možné vyvazovat k oporám. Složené listy tvoří tři oválně protáhlé lístky.

Žluté oboupohlavné květy s trubkovitou korunou mají šest okvětních lístků a téměř nevoní. Rostou na neolistěných větvích, kde vykvétají od prosince do dubna. Plodem je šišatá bobule, která se však téměř nikdy nevyvine.

V říčanských zahradách je tento jasmín poměrně často vysazován. Obrázek pochází z ulice Smiřických. Na narušených místech je ho možné sázet jako pokryvnou rostlinu místo zatravnění.

Jasmín nahokvětý je, na rozdíl od svých vonných příbuzných, využitelný hlavně jako okrasná dřevina. V zemích původu se používá i v tradiční medicíně.

K aromatizování čaje slouží teplomilné druhy, zejména asijský jasmín pravý (Jasminum officinale) nebo jasmín arabský (Jasminum sambac), který je původní v Arábii a východní Indii.

Jakub Halaš

foto: Jakub Halaš

foto: Jakub Halaš