Stromy kolem nás 102

Srstka angrešt - Ribes uva-crispa

Srstka angrešt, nebo také srstka obecná či meruzalka srstka, plodí oblíbené zahradní ovoce. Bohužel často bývá hostitelem některé z houbových chorob, které ničí úrodu.

            Rod Ribes, kam patří rybízy a angrešty, je zastoupen asi 190 druhy keřů, které rostou v mírném pásu. Nejvíce jich je v Severní a Jižní Americe nebo střední a východní Asii.

            Srstka angrešt roste od severní Afriky přes celou Evropu až po Kavkaz. Dnes nevíme, kde je zcela původní a kam se dostal až s člověkem. V naší přírodě se vyskytuje roztroušeně po celém území, hlavně ve světlých suťových a lužních lesích.

foto:Jakub Halaš

            Menší keř dorůstá 1,5 metru výšky. Na větévkách s šedavou kůrou bývají jednoduché až trojčetné trny. Laločnaté, zespoda chlupaté listy vyrůstají na zkrácených větvičkách -brachyblastech.

Nenápadné zelenožluté květy s červeným nádechem se objevují v dubnu v paždí listů. Plody „angrešty“ jsou drobné srstnaté bobule zelené barvy obsahující několik semen. Dozrávají v červnu a červenci.

Nejstarší záznamy o vysazování angreštu máme z 12. století z Francie. Od 16. století je pěstování doloženo i ve střední Evropě. V 19. století nastal rozvoj šlechtění velkoplodých odrůd, které konzumujeme dnes. Čeští šlechtitelé se zasloužili o nástup stromkovitých rostlin, ty se roubují na podnož z různých druhů rybízů.

V říčanských zahradách roste řada z celkem asi 2 000 vyšlechtěných odrůd. Liší se hlavně velikostí, barvou, osrstěním a chutí plodů. Různá je také odolností vůči parazitům jako je padlí angreštové (Podosphaera mors-uvae).

foto:Jakub Halaš

Zralé angrešty obsahují řadu cenných látek a vitamínů. Konzumují se syrové, nebo slouží k výrobě kompotů. Z nezralých plodů se získává pektin.

Křížením srstky angreštu a rybízu černého (Ribes nigrum) vznikla josta (Ribes × culverwellii).

Jakub Halaš