T. J. Sokol Říčany a Radošovice

ATLETICKÝ ODDÍL, Noc sokoloven v Říčanech, Pozvánka

UKONČENÍ ATLETICKÉ SEZÓNY 2015

…a otázkou je jak? Nejprve k našim posledním říčanským závodům, 26. září náš oddíl pořádal tradiční Žákovský atletický den. Vše proběhlo jako obvykle, na začátku se závodníci rozcvičili, poté se utkali ve 4 disciplínách (sprint, hod, resp. vrh koulí, skok do dálky, resp. skok z místa, překážky). A jako obvykle se mohlo 118 závodníků včetně jejich doprovodu občerstvit u Jany a Zuzky, elektronická časomíra měřila časy, trenéři a rodiče-pomocníci zase metry. Již o týden později, 3. října, se na našem „Sokoláku“ sešlo 92 sprinterů na Sprinterském trojboji. Zlobila nás časomíra, proto výjimečně měřili časy trenéři a rodiče-pomocníci. Drobnou nesnáz jsme vyřešili a závody pokračovaly podle obvyklého scénáře dál. Je zřejmé, že říčanské atletické akce (Říčanská laťka, přespolák kolem Olivovny, JAZ, ŽAD, 3boj) si získávají stále větší publicitu, jinak by je v roce 2015 nenavštívilo skvělých 559 závodníků. Děkujeme všem, kteří pomáhali při organizaci závodů. Bez Vás bychom to už nezvládli.

Na říčanských závodech naši závodníci obsazují většinu medailových míst, ale je fantastické, že medaile vozí i z mimoříčanských závodů. K úspěšným medailistům patří Terka Láchová, Kája a Eliška Lackovy, Bára a Kristýnka Vlčkovy, Maty Drobný, Ondra Šátek, Matěj Hercik, Matěj Kovář a Honza Boháč. O říčanské atletice bylo slyšet i na Evropských atletických hrách v Brně. Bára Vlčková (06) skončila v hodu kriketovým míčkem na 40. místě z 63 závodnic výkonem 26,68 m. Tereza Láchová (06) v kvalifikaci hodu kriketovým míčkem překvapila výkonem 43,42 m (osobní rekord a nejlepší evropský výkon 9 -leté závodnice). Posledním pokusem ve finále hodila 40,68 m a bronzová medaile byla její. Nutno dodat, že obě děvčata závodila společně s ročníky 2004 a 2005! Tereza Láchová nás reprezentuje i na zahraničních závodech (Německo, Polsko), odkud pravidelně vozí medaile, např. 19. září vybojovala na Europasportfest Herbstmeeting v Zittau 3x zlato. V září proběhla závěrečná kola krajských závodů přípravek jednotlivců i družstev. V jednotlivcích brala Terezka Láchová zlato a Kristýnka Vlčková stříbro. V družstvech obsadili naši borci výbornou 12. příčku z 24. Toto umístění je o to cennější, že naši závodníci byli oproti ostatním výrazně mladší, takže v příštích letech to bude medaile i v družstvech. Teď je správný moment poděkovat všem rodičům, babičkám a dědečkům, kteří vozí děti na tréninky, na závody, na soustředění a umožňují dětem zažívat úspěchy, vítězství a někdy i prohry, které však ke sportovnímu životu patří.

Na začátku tohoto školního roku jsme po roce znovu otevřeli tréninkovou skupinu mladších žáků a novou třetí tréninkovou skupinu minipřípravky. To znamená, že nyní máme již 9 tréninkových skupin a tak jsme letos mohli poprvé nabídnout volná místa v tréninkových skupinách všem zájemcům kromě dětí 09/10. Obrovským úspěchem bylo otevření nových šaten v červnu 2015, jsme na ně hrdí. A teď už nám zbývá jen ten štěrkový ovál. Štěrk se vlivem letošního sucha změnil na prach. Prach vadí našim atletům při trénincích, závodníkům při závodech a určitě i ostatním skupinám, které naši dráhu používají. Myslím, že je i otázkou času, kdy přestanou být naše závody v prachu pro jiné závodníky atraktivní, a to by byl krok zpět. Nová umělá dráha je naše výzva, cíl a nutnost. Věřím, že to dokážeme!

Vendula Höfinghoff, za atletický oddíl TJ Sokol Říčany a Radošovice

Noc sokoloven v Říčanech

První NOC SOKOLOVEN v Říčanech jsme letos oslavili 11. září. Naši skromnou dřevěnou sokolovnu jsme vyzdobili fotografiemi sokoloven - architektonických skvostů z jiných měst, starší sestry si pohladily vystavené režné šatečky, ve kterých v roce 1948 cvičily na sletu, některé poznaly i úbor, ve kterém vystupovaly v roce 1938 jejich maminky a babičky.

Jaké bylo naše překvapení, když sestra Věra Láňková přinesla celé album se spoustou krásných fotografií z historie naší jednoty, zejména z výstavby sokolovny.

Bývalý starosta jednoty bratr Petr Kubeš vyprávěl o svém tatínkovi, který stavbě věnoval veškerý volný čas.  Podělil se s námi o zajímavé informace o historii stavby naší sokolovny, které vyčetl z dobového tisku, sokolského Přímo hleď. Malá, teprve 15 let existující jednota samostatné obce Radošovice totiž získala po válce k rozebrání jeden vojenský barák z lágru, tábora pro „neposlušné“ německé vojáky. Podnět k tomu dal sokolský bratr Josef Vykoukal, který o této možnosti věděl. Naši pracovití předci dřevěnou stavbu rozebrali do posledního prkénka, na nákladních autech dovezli a v Radošovicích opět sestavili. Pracovali muži i ženy, staří i mladí. Všichni se těšili, že budou konečně cvičit, hrát divadlo a scházet se „ve svém“. Přivítali zde i náčelníka České obce sokolské bratra Klingera a pár hodin zde byla na setkání žen nezapomenutelná náčelnice Marie Provazníková.  Tehdy si radošovičtí mysleli, že staví provizorní stavbu. A nebudete věřit, naše sokolovna slouží svému účelu již téměř 70 let!

 Zatímco v klubovně se čile besedovalo - například i o letech, kdy sokolovna Sokolu „nepatřila“, a kolik let trvalo, než soud uznal, že tato stavba OPRAVDU je sokolská – venku se setmělo a v blízkém lese, po trase spoře značené svíčkami, se vydali první odvážlivci na Stezku odvahy. Tu pro ně perfektně připravil oddíl starších žákyň a dorostenek pod vedením sestry Ivy Kurajdové.  Na strašidelných stanovištích plnily děti různé úkoly a v cíli byly po zásluze odměněny sladkou odměnou.

Příjemnou atmosféru v klubovně umocnila konzumace doma upečených dobrot. O to se postaraly maminky z oddílů rodičů a dětí. Milé bylo, když jedna maminka přinesla krabici laskomin a řekla: “ Ještě jsem nestačila dát přihlášku do Sokola, ale o akci vím, a tak tady od nás máte něco na zub!“

Během besedy zazněl krásný a pravdivý výrok jednoho z pamětníků: „Ptejte se, dokud je koho…“.

 Za rok se těšíme!

                                                                  Jana Slámová, vzdělavatelka

Pojďte s námi cvičit

Už jako malá holka v 60tých letech jsem chodila cvičit do „sokola“. Opravdu takto s malým „s“. Sokol byl jako organizace zakázaný a oficiálně se to říkat nesmělo, ale my jsme přesto chodily do Sokola a cvičily jsme moc rády. V šedesátém osmém to již vypadalo, že Sokol opět začne fungovat, ale po srpnové okupaci bylo po nadějích. Až po sametové revoluci byl Sokol obnoven a rozkvetl. Plno různých oddílů, děti, rodiče, senioři…. I já stále chodím cvičit. Stala jsem se cvičitelkou radošovických žen a každé pondělí v 19 hodin se scházíme v sokolovně. Osobně cvičím nejraději prostná při příjemné hudbě, ale cvičíme i s malými činkami, míči, overbaly. Ráda bych vás pozvala: přijďte si zacvičit s námi.

Marie Junková

cvičitelka