Ta sršeň, nebo ten sršeň?

Mluvit o tomto sociálním blanokřídlém hmyzu lze v ženském i mužském rodě. Vzhledem tomu, že hlavní „šéfovou“ je královna, která i přežívá zimu, nabízí se „ta sršeň“. Latinsky se nazývá Vespa a u nás žijící je například Vespa crabro neboli sršeň obecná. Ta je jednou z 22 druhů žijících v mírných oblastech Evropy a Asie a zavlečena byla i do severní Ameriky.

O sršních koluje mnoho fám a zaručených polopravd. Entomologové je obhajují, že dík své velikosti a hlasitému bzučení nahánějí lidem více strachu, než jaký je nutný. Pokud nejsou v bezprostředním ohrožení, vůči lidem nejsou agresivní a s použitím žihadla dlouho vyčkávají. Dokonce i jejich jed není tak agresívní jako včelí, pokud ale není člověk na něj alergický. Inu entomologové. Nepopírají, že občas sršeň vnikne do úlu, kde loupí zásoby medu nebo se živí plodem včel, ale jinak to jsou mírní predátoři, kteří z 90 % loví dvoukřídlý hmyz, jako jsou např. mouchy. Rády si ale zobnou i vos, motýlů, a právě i včel. Touto masitou potravou krmí zejména své larvy, které jsou masožravé. Pro sebe využívají sladké šťávy z rostlin a ovoce. Přesto ale nejsou opylovači. Všeobecně jsou sršně výkonnými lovci a v blízkosti svých hnízd dokážou doslova zdecimovat populaci své kořisti. Hnízdo denně spotřebuje 0,5–1,5 kg hmyzu. Hnízdo sršně obecné zakládá oplodněná královna přeživší zimu někde v klidu vždy nové. Tam klade vajíčka, ze kterých se nejprve líhnou dělnice, které nejprve sama krmí. Později, od konce srpna, klade vajíčka samečků a mladých královen. Ke konci léta a začátkem podzimu pak samečci oplodňují nové královny. Pouze oplodněné královny přežívají zimu a na jaře si zakládají nová hnízda a svojí kolonii. Je to běžný koloběh přírody. Ale my včelaři jsme z přítomnosti sršní poblíž našich úlů poněkud nervózní. Je pravda, že nám tento predátor (sršeň obecná) někdy i pomáhá, sezobává-li můry a housenky zavíječe voskového a vosy, která včelstva též napadají kvůli medným zásobám ke konci léta. Včely jsou schopny se do určité míry sršni při jejím vniknutí do úlu bránit, a to způsobem tzv. upečení vetřelce. Semknou se kolem něj v těsném chumlu a začnou vytvářet teplo prudkým máváním křídel, až teplota uvnitř koule dosáhne 47 °C, a sršeň teplem zabijí. Některé včely při tomto aktu také položí svůj život, obětují se. Samozřejmě ne vždy to vyjde, ale silné zdravé včelstvo, kde funguje vše, jak má, se ubrání.

Jiná situace je, je-li zavlečen invazivní druh sršně tam, kde se mu včely bránit neumějí. Jedná se konkrétně o obávanou sršeň asijskou (Vespa velutina), která byla omylem v nákladu dřeva přivezena do Francie z Číny v roce 2004. Rozšířila se po celé zemi a šíří se dál po Evropě směrem k nám. Je to druh sršně specializující se hlavně na lov a konzumaci včel. Jejich strategie lovu je tak zákeřná, že decimují včelstva téměř plošně a evropská včelstva se tomuto predátorovi bránit neumějí. Fyziognomicky je to sršeň menší než sršeň obecná, ale kvůli záludnosti útoku je nebezpečnější. Nad česnem totiž číhá nehnutě od jednoho po několik desítek jedinců ve vzduchu a ve chvíli, kdy včela vyčerpaně s nákladem na česnu přistane, zaútočí. Loví samozřejmě i jiné druhy včel, ale včela medonosná (Apis mellifera) je pro sršeň ideální v množství, ve kterém žije. Je to velké nebezpečí pro včely, a potažmo pro včelaře v celé Evropě. Už i u nás se tento problém intenzivně diskutuje, a i když její výskyt potvrzen zde ještě nebyl, monitorování a případné ohlášení výskytu je nutné a nesmí se podcenit.

Tak si držme palce a buďme ve střehu.

Vaši říčanští včelaři na www.vcelyricany.cz