Tajná prostora v jažlovickém kostele vydala tajemství

30. 10. 2025

V kostele svatého Václava v Jažlovicích se ukrývá mnohem více než „jen“ jedna z 29 dochovaných románských rotund na území našeho státu. Badatelé ze spolku Naše historie a archeologové z Jihočeského muzea zde ve svém volném čase a zdarma prozkoumali nejen zmíněnou rotundu, podzemí kostela, ale i zdánlivě obyčejnou přístavbu z 19. století. Digitální model odhalil zazděnou prostoru s překvapivým objektem uvnitř. Jako první si vše na vlastní oči mohli prohlédnout návštěvníci komentované prohlídky koncem září.

O obou průzkumných fázích v jažlovickém kostele jste si již mohli na stránkách Kurýru počíst. Až dosud jsme však z bezpečnostních důvodů nemohli odhalit všechna objevená tajemství. Ačkoliv jsem tedy minule psal, že nalezená zazděná místnost je zcela prázdná, nebyla to tak úplně pravda. Při prvním průzkumu miniaturní kamerou jsme totiž pod schody v novodobé přístavbě objevili cosi, co vypadalo jako hrnec. Vzhledem k nízkému rozlišení kamery a nevhodnému úhlu pohledu nebylo možné rozeznat, co přesně vidíme, a ani to, zda je „hrnec“ prázdný, nebo do něj před mnoha desítkami let někdo něco vložil. Bylo nutné se vrátit a komoru prohlédnout znovu.

Máme poklad?

O několik měsíců později jsme vyvrtali mezi cihlami zazdívky dvoucentimetrový otvor a do tajné místnosti zasunuli speciální teleskopickou kameru s vysokým rozlišením. Tu experti ze spolku Naše historie běžně používají právě při nedestruktivním průzkumu podobných nepřístupných prostor. Nedávno ta samá kamera poprvé po mnoha stech letech nahlédla například do legendami opředené rožmberské hrobky v klášteře ve Vyšším Brodě. V Jažlovicích se však na monitoru připojeného notebooku podle očekávání neobjevil hrnec plný zlata, ale jen potrhaný dělnický klobouk, který v devatenáctém století patřil k běžným pokrývkám hlavy. Proč se jej některý z dávných stavitelů zbavil právě takto, se už asi nikdy nedozvíme.

Máme poklad!

Přesto, že jsme pohádkový poklad nenašli, něco cenného Jažlovice a Říčany přeci jen získaly. Kostel svatého Václava bude dříve nebo později potřebovat opravu. Žádná stavební činnost se však neobejde bez podrobné projektové dokumentace a tu teď město i církev mají k dispozici. A to dokonce v té nejpřesnější 3D digitální formě ve formátu BIL, kdy každá část budovy je zakreslena s milimetrovou přesností. Virtuální model kostela lze v počítači rozebrat doslova do posledního trámu. Budoucí badatelé mohou díky takovému modelu zkoumat souvislosti, které by pouhým okem a v reálném světě vůbec nebylo možné zachytit. Například nepravidelné tloušťky zdí a další nepřesnosti odhalují napojení jednotlivých stavebních fází a lze tak přesně rozpoznat, kde končí původní románská rotunda a kde začíná novorománská přístavba. Digitální řez kostelem mimo jiné také pomohl odhalit i výše zmíněnou tajnou prostoru.

Georadarové záznamy zase ukazují, co přesně a v jakých místech skrývá podzemí kostela. Zda hrozí, či nehrozí propadnutí jednotlivých částí a podobně. Zatím neodhalené tajemství se skrývá pod kostelním hřbitovem, kde v hloubce 60 až 120 centimetrů georadar zachytil velikou prostorovou anomálii. Ta se dá interpretovat například jako základové zdivo nebo masivní zbytky nějakého staršího osídlení. Z etických důvodů zde archeologický průzkum pochopitelně není na pořadu dne. Odhadnout tvar anomálie z pouhých několika georadarových profilů také není možné. Zda se tedy pod zemí ukrývají například mohutné rozbořené hrobky nebo pozůstatky nějaké jiné stavby, napoví až podrobné zkoumání archivů a jejich kritická konfrontace s naměřenými daty.

Čeká nás také podrobnější zkoumání již dříve i nově objevených částí fresek zobrazujících anděla, draka a rytíře (svatého Jiří?) a další ornamenty. Analogii k nim se zatím podařilo najít mimo jiné přímo v bazilice svatého Jiří na Pražském hradě. Poklad tedy v Jažlovicích skutečně máme. Je jím zdánlivě obyčejný kostelík na návsi naproti bývalé škole.

Svatý Václav

V rámci komentované prohlídky na svátek svatého Václava, pořádané Muzeem Říčany a autorem článku ve spolupráci s místní farností, mohli návštěvníci jako první symbolicky pohlédnout i do tváře samotného Václava, jemuž je kostel zasvěcen. Odborníci z česko-brazilského týmu totiž pomocí speciálního softwaru vymodelovali kompletní podobu mučedníka. Použili vlastní program, který mimo jiné pomáhá plastickým chirurgům při složitých operacích a modelování náhrad částí lidského těla. Virtuální obličej vytvořili kombinací řady osvědčených metod z několika fotografií domnělé světcovy lebky. Podoba, kterou na fotografiích vidíte, je pochopitelně zatížena řadou nepřesností. Nevíme přesně, jaké měl vlasy, neznáme úpravu vousů nebo zda ve tváři například nebyl poznamenán v boji. Nicméně tvar a základní proporce přesně odpovídají 160 až 165 centimetrů vysokému člověku, kterému patřila lebka, jež je v současnosti součástí svatovítského pokladu.

Text a foto Jan Kužník
publicista a člen správní rady MAKS