Vzpomínka na říčanský rod Pánků

Traduje se, že rod Pánků se kamenickým řemeslem zabývá už od 17. století. Důkladnější informace máme od 19. století. Seznamme se s historií kamenosochařské firmy, která k Říčanům neodmyslitelně patří už téměř sto dvacet let a jejíž současný majitel navazuje na tři předešlé generace.

Dne 1. května 1878 se v Benicích narodil Bohumil Pánek.  I když byla rodina relativně chudá, podařilo se mu absolvovat kamenosochařskou školu v Hořicích v Podkrkonoší. Měl tedy dobré předpoklady pro založení malého kamenosochařského podniku. V roce 1904 koupil dům v Říčanech u hlavní příjezdové silnice ku Praze (dnešní ulice 17. listopadu) a zde zahájil provoz kamenické a kamenosochařské firmy. Oženil se s Anežkou, rozenou Hladíkovou, a měli celkem pět dětí.

Prvorozený Bohumil (* 22. 11. 1905) se také vyučil jako kamenosochař. Oženil se a měl jednoho syna. Dcera Anna, nazývaná Anda (*11. 6. 1907), se stala porodní asistentkou. Brzo se provdala za L. Veselého, se kterým pak měla dceru Jiřinu (ta se stala kadeřnicí) a vzala si všestranného řemeslníka Jardu Koubka, který byl jedním ze zakládajících členů poválečného říčanského Junáka. Annin syn Bohumil pracoval v Pražských elektrotechnických závodech jako konstruktér elektrických sítí, oženil se a měl také jednoho syna. Annino manželství nevydrželo, vdala se podruhé a narodila se jí dcera Jarka. 

Další syn Bohumila a Anežky, Josef (*29. 5. 1909), se stal lesníkem a v Říčanech prakticky nebydlel. Na Moravě se oženil a měl z tohoto manželství dvě děti. Když děti dospěly, zemřela mu žena a on se později příležitostně vracel ke své chlapecké lásce Jiřině, která ovšem byla vdaná (také za lesníka) a žila s manželem a dvěma syny v Říčanech. Manželství nebylo šťastné. Josef a Jiřina se tajně scházeli, Jiřinin muž se to dozvěděl, dvojici překvapil u Jiřininy matky a v návalu zlosti svou ženu postřelil loveckou puškou. Domníval se, že ji zabil, a po návratu domů obrátil zbraň proti sobě. Později se milenci shledali a mnoho let spolu spokojeně žili. Když Jiřinini synové dospěli, odstěhovala se do Litoměřic, kde měl Josef domek a velký meruňkový sad.  

Další dceru Anežku (* 11. 6. 1911) otec Bohumil podporoval v jejích koníčcích, kterými byly hra na piano v místní hudební škole, tělovýchova v Sokole a zejména divadlo. Ve škole dobře prospívala, a dokonce ještě pomáhala otci při tvorbě nápisů na hrobky. V posledním roce měšťanky se začala učit psát na stroji a tuto svoji dovednost pak uplatnila jako zapisovatelka na Městském soudu v Říčanech. O jejích divadelních úspěších a dalších životních peripetiích pojednává článek „Vzpomínka na talentovanou herečku a zpěvačku“ v Říčanském kurýru č. 10/2016.   

Nejmladší Pánkův syn Jan (* 8. 7. 1913) za mlada sportovně zápasil. Byl také kameníkem a žil s rodinou v malém domku na pozemku rodičů.

Zakladatel kamenosochařské firmy Bohumil Pánek byl velmi všestranný. Kromě svého řemesla se zabýval myslivectvím, hrál na knoflíkový akordeon a byl pokladníkem městské veřejné čítárny. Byl u toho, když vznikal hřbitov za Říčany u Solné stezky, a proto mohl vybudovat hrobku rodiny Pánků na čestném centrálním místě. Spoluzakládal městské muzeum, daroval mu také několik svých přírodopisných sbírek (motýli, brouci, nerosty). Když v šestašedesáti letech 30. října 1944 zemřel, vedení firmy převzal nejstarší syn Bohumil. Po jeho smrti se pak ujal vedení firmy jeho syn – opět Bohumil –, a po něm ještě jeho syn, který ji provozuje dodnes.

Kromě běžné kamenické činnosti se firma věnuje i kamenickému restauratérství historických památek. Česká televize vytvořila video reportáž „Kamenosochařský rod Pánků“, který vysílala v cyklu Gejzír v říjnu 2021, je k dohledání v televizním archivu. Mezi aktuální úspěchy patří zakázka restaurátorských oprav katedrály sv. Víta, Václava a Vojtěcha na Pražském hradě. Bohumil Pánek se stal vedoucím skupiny kameníků, která pracuje například na opravě tzv. tajného Parléřova točitého schodiště spojujícího dolní a horní ochoz chrámu.

 

Jaroslav Svoboda