Z historie Olivovny: Škola, která přečkala monarchii, války i revoluce

Byl nad Říčany kopeček a na kopečku domeček, v domečku školička, ve školičce lavice a na lavici učebnice…

Tak tomu bylo a je obrazně řečeno od roku 1896 až do současnosti. Ano, mluvíme o škole v Olivovně… A přesto, že jsme začali jako v pohádce, to, že v Olivovně existuje škola již 129 let, pohádka není.

Po všechny ty ubíhající roky sloužila Olivovna dětem a ty musely chodit do školy. Měnil se název státu, měnily se vlády a proletěly okolo války, ale Olivovna stále sloužila dětem.

Jak taková škola vypadala? Vydejte se se mnou do doby Rakousko-Uherska, kdy do novostavby přišli první chovanci… Od roku 1896 do roku 1906 bylo postupně přijato 154 dětí. Od počátku byla součástí Vychovatelny manželů Olivových, jak zněl první název, mateřská i obecná škola. V roce 1898 vyučovaly děti dvě učitelky a jeden učitel. Do školy chodili společně hoši i dívky. Tehdy přitom bylo společné, tj. koedukované, vzdělávání méně časté. Děti se učily prací, staraly se hodně samy o sebe a své potřeby. Pracovaly na poli, pěstovaly si zeleninu, ovoce i domácí zvířata, pomáhaly při vaření, děvčata šila oblečení, žehlila.

Ústav přežil útrapy a strádání za první světové války, v roce 1914 zde byl umístěn městský sirotčinec, jehož budovu obsadil lazaret. Ve škole v té době působily tři učitelky a jeden učitel.

Podle kroniky Vychovatelny byl velkým problémem poválečného roku 1919 nedostatek petroleje. Svítit se mohlo pouze od 5.30 do 20.30, ve třídách ani dílnách se nesvítilo vůbec. Československý červený kříž poskytl Vychovatelně tři bedny kakaa.

Od 1. ledna 1926 se z vychovatelny stala ozdravovna, zvláště pro doléčení dětí s pozitivním nálezem TBC. Děti z Vychovatelny byly přesunuty do Kostelce n. Orlicí a Toušeně.

   Soukromá ústavní škola byla přizpůsobena zvláštním zdravotním a léčebným potřebám. Děti se často vyučovaly v přírodě, ale učitelé tu učili i nemocné žáky na lůžkách. Ve škole učili 4 učitelé.

V roce 1937 se v kronice ozdravovny uvádí, že ročně bývá v péči ústavu více než 250 dětí po dobu tří měsíců. Byla provedena elektrifikace tříd, ložnic a čítáren, zaveden telefon a do všech tříd také rozhlas.

V době druhé světové války měla o Olivovnu zájem organizace Hitlerjugend. Přesto byla zachována léčebna a plicní preventorium i se školou. Dle školní kroniky bylo v ústavu v roce 1944 celkem 192 dětí, z toho 88 trvale ležících. Učitelka Jansová upozorňuje, že jeden vyučující nestačí na 40 žáků ležících ve dvou místnostech.

Tady naši exkurzi ukončíme s tím, že i nadále Olivovna žila a škola s ní ve víru historie. Stále však sloužila a slouží dodnes dětem, jak bylo v prvotním odkazu jejich zakladatelů…

Jana Rollo