Zdeněk Uhlíř, jak ho ještě neznáme

30. 10. 2026

Říčanského malíře Zdeňka Uhlíře si většina z nás spojuje především s obrazy zdejších ulic, domů a zákoutí. Jeho tvorba je však mnohem rozmanitější. Muzeum Říčany se už více než rok věnuje soustavnému výzkumu jeho života a díla. Za tu dobu se nám podařilo dohledat a zdokumentovat řadu dosud málo známých prací, shromáždit dobové materiály a získat další informace o malířově tvorbě. Výsledky představujeme na výstavě Malovat domov a v doprovodném katalogu.

Soupis děl, na kterém jsme při přípravě katalogu pracovali, zahrnuje kromě známých říčanských pohledů také krajiny, pražská zákoutí, portréty, zátiší nebo interiéry. Ukazuje se tak nejen šíře Uhlířových námětů, ale také rozdíly ve způsobu, jakým je výtvarně zpracovával.

Říčanské motivy a historické fotografie

Řada Uhlířových akvarelů zachycujících staré Říčany vznikla podle historických fotografií. Jejich význam pro poznání někdejší podoby města je nepochybný. Zajímavé však je, co se s fotografickou předlohou stalo v malířových rukou.

Například v akvarelu severní části říčanského náměstí, vytvořeném podle snímku z roku 1910, Uhlíř některé prvky sám doplnil. Na budovu hostince připsal označení Hôtel a postavám domyslel podobu oblečení. Černobílý snímek také převedl do barev: fasády domů získaly narůžovělé, okrové a zelené odstíny, střechy a plocha náměstí teplejší hnědé a oranžové tóny.

Podobně stojí za pozornost akvarel U Červených. Zachycuje někdejší hostinec na dnešním Masarykově náměstí podle fotografie pořízené kolem roku 1907. Na obraze vidíme zelené průčelí s ozdobným štítem, nárožní lucernu i lešení sousední školy, která byla slavnostně otevřena v roce 1908. Uhlíř věnoval značnou pozornost architektonickým podrobnostem, ale mezi nimi se ukrývá také jeden drobný lidský příběh.

Za levým nárožím hostince se objevuje muž v klobouku, který se opírá o hůl a jehož krok nepůsobí právě jistě. Vrací se snad z hostince po delším posezení? To samozřejmě nevíme. Jeho přítomnost však připomíná, že hostinec nebyl jen zajímavou stavbou, ale také místem, kde se Říčaňáci setkávali. A mužův poněkud nejistý krok dodává jinak poklidnému výjevu nenápadný humor.

Kde končí přesné linie?

Zatímco na některých obrazech starých Říčan Uhlíř pečlivě zachycoval architektonické detaily, jinde dával větší prostor volnějším tahům štětce. Dobře je to patrné například v jeho malbě staré pražské Libně. Křivolaké linie domů, arkýře, komíny a oprýskané fasády zachytil v tlumených okrových, hnědých a šedých tónech. Barvu nanášel v silnějších vrstvách a rychlými tahy štětce. Místo přesného vykreslení staveb tak vystihl charakter nepravidelné zástavby, která se pozdějšími přestavbami výrazně proměnila. Nevynechal přitom ani drobnosti, například dopravní značku nebo část uliční cedule.

Ještě jinou podobu jeho tvorby představuje Zátiší s miskou ovoce a čajovou konvicí z roku 1977. Na stole stojí modrobílá porcelánová konvice a mísa s ovocem. Uhlíř zde pracoval s volnějšími tahy štětce a místy pouze naznačenými obrysy. Teplé oranžové, červené a okrové odstíny ovoce kontrastují s tmavým pozadím, zatímco světlá konvice vytváří další výrazný barevný akcent. Objem předmětů vzniká především vzájemným působením barevných ploch.

Díla, která běžně neuvidíte

Na výstavě Malovat domov představíme také Uhlířova díla z majetku města Říčany a ze soukromých sbírek, která nejsou běžně k vidění. Návštěvníci tak budou mít jedinečnou příležitost poznat i méně známé stránky jeho tvorby.

Veronika
Králíková Červená