ZŠ A MŠ NEMO

2. 4. 2022

Vzhůru do minulosti!

Chtěli jste se, když jste byli malí, aspoň na chvíli podívat do nějakého okamžiku v minulosti? Účastnit se lovu mamuta? Přihlížet korunovaci Karla IV.? Stát se na jeden den rytířem nebo třeba kameníkem při stavbě katedrály? A pak se zase rychle vrátit domů?

My si taková „okénka do minulosti“ otevíráme pravidelně. A ne že bychom se jenom dívali. Vrháme se vstříc zážitkům a nebojíme se přiložit ruku k dílu.

Jako pravěcí lidé jsme čelili náročným životním podmínkám. Základem bylo postarat se o oheň. Děti postupně zjišťovaly, jak obtížné je provrtat pazourkem dřevo nebo kůru, jak kamenným nástrojem nařezat kožené řemínky a jak je použít k výrobě oštěpů. Povedlo se! Následoval pochopitelně lov mamuta. A zase úspěch! Teprve nasycený a zahřátý pračlověk se mohl rozhlédnout po jeskyni a přemýšlet, jestli její stěny nejsou příliš holé. Tu pravou jeskynní atmosféru vytvořila nástěnná malba přes celou zeď plná zvířat a scén z pra-života, vytvořená jen za pomoci přírodních uhlů. A nemyslete si, že je pro pralidi jednoduché se domluvit, co, kdo a kam nakreslí!

V raném středověku jsme se místo boje o život zaměřili na boj o vzdělanost. Děti se na jedno dopoledne staly mnichy v klášterním scriptoriu. Nejprve si vyzkoušely psaní svého jména nejrůznějšími nástroji - od dřívka přes husí brk až po propisku. Vyrobily si vlastní pergamen. A teprve po usilovném nácviku psaní středověké abecedy se mohly stát skutečnými písaři. Žánrově byla jejich produkce opravdu pestrá – královské listiny, první řádky kroniky, názvy zvířat. A jakou trpělivost psaní husím brkem vyžaduje! Na závěr si každý opatřil svůj pergamen zlatou nebo stříbrnou pečetí.

Jak asi vypadá královská korunovace? I to jsme si vyzkoušeli na vlastní kůži. Nejdůležitější rekvizitou byly korunovační klenoty, které děti vytvářely v pracovních týmech podle fotografické předlohy. O výzdobu sálu se postaraly portréty králů, královen a světců, jejichž inspirací byla mozaiková okna katedrál a obrazy Mistra Theodorika. Slavnostní průběh korunovace dokreslovala dobová hudba i důstojné chování všech aktérů. Také už všichni víme, co je to plural maiestatis a proč má královský plášť na bílém límci černé tečky.

Za vším tím „hraním“ se totiž skrývá nemalé množství informací, znalostí a dovedností, které přicházejí bočními uličkami. Oč nenápadněji prostor mysli osidlují, tím trvaleji se v něm zabydlují.

Dějiny píšeme jako příběh, v němž jsou vlastní prožitky jako názvy kapitol. I když slova a letopočty v paměti vyblednou, to základní zůstává už navždy zřetelné. A spojené s příjemnými vzpomínkami, které povzbuzují k dalšímu učení.

Dagmar Bartoňková, třídní učitelka 4. třídy